Malé povídání o československé armádě před Mnichovskou dohodou-historie, porovnání a malé zamylšení

Rok 1938 přinesl pro mladou republiku mnoho změn. První známky konce šťastných dní nového státu v srdci Evropy přinesl již nástup Hitlera k moci v sousedním Německu v roce 1933. Toho roku zahájilo Ministerstvo národní obrany masivní program vyzbrojení čs. branné moci ve všech směrech- začalo se budovat pohraniční opevnění, světlo světa spatřily první tanky domácí výroby a program „Tisíc pilotů republice“ měl přinést rozmach čs. vojenskému letectvu. Do osudového roku 1938 bylo splněno mnohé- Československo disponovalo tanky nejvyšších kvalit, na nejkritičtějších místech bylo opevnění takřka dostavěno, veřejnost smířená s válkou s odvěkými nepřáteli a připraveno mnohdy přinést oběti nejvyšší.

Krize zvěstující příchod války začala v květnu 1938. Československé velení v domnění, že se v následujících dnech chystá Německo zaútočit, mobilizovalo. Hranice byly podíleny a všichni očekávali německý útok. Nestalo se tak, němci stáhli svá vojska od společných hranic a mobilizace čs. armády vyvolala mezinárodní poprask.

Pravý útok se podle německých plánů a Hitlerova rozkazu měl přijít až na přelomu září a října tohoto roku. Čechoslováci opět mobilizovali. Tzv. Zářijová mobilizace vyhlášená 23. 9. 1938 je dodnes proslulá svou rychlostí, neboť do 24 hodin byly takřka tři čtvrtiny povolaných připraveny v určených kasárnách bránit vlast. Hranice byly opět chráněny, přestřelky s nepravidelnými bojůvkami českých němců se vyostřovaly a vláda se snažila najít oporu v našich tehdejších spojencích- Francii a Anglii. Ta ale nepřišla.

Dne 30. září byla podepsána tzv. Mnichovská dohoda, kterou Československo přijalo. První republika končí, od jejího území jsou odtrženy Sudety a armáda je demobilizována. Generálové se pokusili přesvědčit prezident Beneše, aby nevýhodnou dohodu nepřijímal, byli však odmítnuti s tím, že osamocená válka proti Německu nemá smysl, a že Československo by nemělo šanci obstát. O nepravdivosti druhé části argumentu svědčí některé okamžiky z následující války. Polská armáda po dvou týdnech bojů, kdy ani nebyla celkově mobilizována, jedinou ofenzivou takřka porazila armádu německou, když té kvůli nedostatečnému zásobování došel benzin a munice. Finové v zimních měsících zastavili Rudou armádu, které měla naprosto drtivou převahu ve všech ohledech. Hrdinská obrana pevnosti v Brestu Rusy a Slovenské národní povstání v roce 1944 zase dokázaly, že ani lépe vybavená armáda nemá vždy jasné a rychlé vítězství, a bitva u Czajankových kasáren, kde československé osazenstvo kasáren v Místku vzdorovalo půl hodiny takřka čtyřnásobné přesile Němců vybavených těžší technikou. Nakonec došlo ke kapitulaci Čechoslováků, kvůli nedostatku munice.

Před zářím roku 1938 Čechoslováci měli jednu z nejlepších armád v celé Evropě. Svými mobilizačními počty se vyrovnala té německé a předčila anglickou, generálové, většinou pamatující si anabázi z let 1918-1920 mysleli jinak a úderněji, než ti francouzští, armáda Maďarská neměla tanky, Italové neměli vůli bojovat a armáda byla stižena problémy s technikou, Poláci se zase spoléhali na staré kousky ve výzbroji.