vítejte na mých
webových stránkách!

já a jezdectví

„stay in drugs eat your school don't do vegetables"

unknown


S jezdectvím jsem začala už ve svých šesti letech, tehdy jsem mě jenom vodili na poníkovi po cestě tam a zpátky, ale jednou se jim vytrhnul a utekl, ale já se i přesto udržela. Když nás trenér s mamkou doběhli a uviděli, že jsem se udržela, tak trenér pronesl: "Tak ta bude jezdit!" No a od té doby jezdím.


Od svých šesti jsem vystřídala hodně jezdeckých klubů i soukromníků. Po přestěhování se do Karviné jsem jezdila v Petrovicích u jedné paní, jejíž jméno už is nepamatuji. Bohužel jí jednou onemocněla dcera a na mě už čas neměla. Musela jsem se poohlédnout po jiném oddíle. Zvolila jsem Olšiny. Tehdy tam nebylo moc koní ani poníků ani dětí, dlouho jsem tam nevydržela, tak rok maximálně. Pak jsem zkoušela voltiž v Českém Těšíně, ale ježdění mi moc chybělo, tak jsem taky odešla. Zkusila jsem znovu Olšiny, už měli více koní i členů, tak jsem zůstala dalsích asi 5 let a udělala si přátele, se kterými se bavím dodnes.


Po pár letech, když už jsem se nemohla zlepšovat na Olšinách jsem odešla. Jedna známá mi navrhla, že bych mohla jezdit jejího koně a pak si na něm udělat základní zkoušku výcviku jezdce. Tak jsem začala jezdit v Orlové. Ale nebylo to ono, byla jsem tam celé dny sama. Asi po dvou měsících mi kamarádka navrhla, abych si vzala do pronájmu jejího koníka, že jinak jí ho rodiče prodají. Naštěstí mi to moji rodiče dovolili, tak jsem zase mohla jezdit v klubu plném dětí stejného věku. Bohužel nic nevydrží věčně, tak jsem i tohohle skvělého koníka musela přestat jezdit, ale jak se říká, každé zavřené dveře otevírají jedny nové. Takže jsem mohla jezdit dalšího koně, sice poníka, ale moc šikovného. Tady s tím srdnatým prckem jsem se dostala už na oficiální hobby závody. To znamená, že jsme museli být registrováni u České jezdecké federace, abychom se takových závodů mohli účastnit. Podívali jsme se až za hranice České Republiky, do vzdáleného Polska :D Naneštěstí i tohohle koníka jsem přestala jezdit, s lidmi na stáji už jsem si dál nerozuměla a odešla jsem.


A nyní mám k dispozici jednoho mladého koníka, se kterým můžu nakládat jako s vlastním. Od roku 2016 jsem ho učila základy, jako stát na úvazu, zvedat nohy, nechat se nasedlat a podobně. Teď po dvou letech už pomalu trénujeme, na již zmíněné, základní zkoušky výcviku jezdce. Postupujeme pomalu, je ještě hodně mladý a nemůžu ho plně zatížit, ale snad jednou budeme i oficiálně závodit.