Darkov

Vítejte na mých webovkách

,,Život je čím dál lepší. A vypadá to, že o tom nikdo neví.''


- Dr. Steven Pinker

Aikido je jedním z nejmladších japonských bojových umění. Oficiálně bylo založeno totiž až ve dvacátém století. Jeho původ se však dá vysledovat mnohem hlouběji do historie. Již na počátku devátého století začalo na japonském císařském dvoře vznikat bojové umění známé jako Daitó ryu nebo Aikijutsu. Z tohoto umění vzešlo například Judo, Jujutsu a Aikido. Za zakladatele Aikido je považován Ueshiba Morihei (1883 - 1969), který je dodnes titulován studenty Aikido jako O-sensei (Velký učitel) nebo Kaiso (Zakladatel). Jeho záměrem bylo najít bojové umění, které by nejen ochránilo toho, kdo je používá, ale i útočníka.

V psané Japonštině se slovo Aikido skládá ze tří znaků: ai - harmonie, ki - energie a dó - cesta. Celé slovo by se tedy dalo přeložit jako "Cesta souladu s energií". Základní myšlenkou tohoto umění je totiž využít sílu protivníka proti němu samému. Když jsou techniky správně provedeny, vypadají spíše jako tanec než boj. Nedochází k žádnému konfliktu - pouze přesměrování protivníkovy energie. Z tohoto důvodu je Aikido často nepochopeno studenty jiných bojových umění a sportů. Setkala jsem se s tvrzeními, že je to všechno jen choreografie a že ve skutečnosti není k ničemu. Musím uznat, že je těžké Aikido pochopit jinak, než na vlastní kůži.

Aikido jsem se začala učit ve dvanácti letech. Z počátku mě překvapilo, že kromě boje jsme se učili i disciplíně a sebekázni. Jinými slovy, spíše než bojovat nás Aikido učí nebojovat. Zároveň jsem se naučila, že spadnout není žádná ostuda, dokud člověk ví jak vstát. Velkou část každého tréninku totiž věnujeme pádům a po čtyřech letech mi připadají skoro tak přirozené jako chůze. V dubnu 2018 jsem složila zkoušky na 5. kyu, což je druhý nejnižší technický stupeň, kterého lze dosáhnout. I tak to ale byl velký krok a teď mám skutečně pocit, že mé studium Aikido může začít.

Dnes je pondělí 15. října 2018